Parkur

Parkurové skákání spočívá v překonání řady uměle vytvořených překážek oproti terénnímu ježdění, kde se zdolávají překážky přirozené. Závody se odehrávají na ploše s travnatým povrchem nebo povrchem vhodným pro jakékoliv povětrnostní podmínky, a to jak venku, tak v hale. Je to olympijský sport pod patronací FEI, ale lze ho provozovat na téměř libovolné úrovni.
Parkur vyžaduje přesnost a pečlivost. Téměř každý kůň nebo pony dovede skákat, ale ne všichni mají požadovanou techniku nebo vůli překonávat překážky.

Parkur se vyvinul ze "závodů ve skákání", které se konaly na různých přehlídkách v Evropě i Americe na konci předminulého století. Byly to soutěže ve skoku do výšky a do dálky pro koně i jezdce, ale myšlenka překonání řady překážek byla v té době omezena na přirozené terénní překážky. Skákání se stalo olympijským sportem v roce 1900 v Paříži. Zahrnovalo skoky do dálky a do výšky a závod přes řadu umělých překážek na čas. V roce 1907 se konala v Olympii v Londýně první mezinárodní přehlídka koní a ukázalo se, že parkury jsou velice oblíbené. Od té doby se po celé Evropě a v Americe začaly pořádat soutěže o velké ceny, například Pohár národů. Ten začal jako vojenská soutěž pro tři důstojníky z jedné země, kteří soutěžili v uniformách. Dnes se účastní čtyři jezdci z jedné země, muži i ženy, vojáci i civilisté.

• Parkurové soutěže
  Nejjednodušší formou soutěží začátečníků je Clear-round Class. Je to vynikající příležitost, jak uvést nezkušeného koně a jezdce do sportu. Každý jezdec platí za skákání malý poplatek. Jestliže přeskáčete všechny překážky čistě a dostatečně rychle, dostanete rozety (kokardu), ale výhodou této soutěže je to, že když skočíte špatně, můžete se vrátit a skočit ještě jednou. Většina organizátorů těchto tříd je velmi tolerantní a dokonce níží překážku, jestliže ji váš kůň odmítá skočit. Ve vyšší třídě byste byli vyloučeni po třech odmítnutích.
  
  Druhým stupněm je dvoukolová soutěž. Každý závodník překonává stejné překážky a jestliže přeskočíte všechny překážky čistě, jdete do rozeskakování. Z8vod se jede proti směru hodinových ručiček a vítězí ten, kdo zajede kolo nejrychleji a samozřejmě bez chyby.
  Překážky u tříd začínajících se staví v takové výšce, jakou si organizátoři zvolí. Koně mohou skákat i na ruce a přes překážky ve výšce 45 cm.Překážky většinou nepřesáhnou 1,2 m.
  
  Vyšší soutěže začínají soutěží nováčků s výškou překážek asi 1 m a pokračují až do výšky 1,8 m.
  
  Existují i další typy skákání, např. kartové skákání. Tato soutěž spočívá v překonání řady překážek, které mají různé označení kartami, a tedy i různé bodové ohodnocení. Skáčete co nejvíce překážek v požadovaném čase a v pořadí, které si zvolíte, s cílem nashromáždit co nejvíce bodů.
  Soutěž s názvem Minimax obsahuje krátkou řadu překážek, k nimž patří zeď, což bývá vždy ta nejvyšší. Překážky se postupně zvyšují, dokud není schopen zeď nikdo přeskočit.
  Derby mají terénní typ překážek na závodišti, jako jsou valy nebo příkopy. Na některých soutěžích se také konají štafetové závody mezi družstvy parkurových jezdců, kdy pro pobavení diváků skáče stejnou trasu dva závodníci bok po boku. Přidávají se trestné minuty za shození překážky.
  
  Jednou z výhod parkurového skákání je, že skákání přes řadu překážek nevyžaduje od koně tolik jako např. honební ježdění, takže parkurový jezdec může soutěžit daleko častěji než v ostatních disciplínách. Můžete v jediný den závodit v několika různých třídách, a je-li váš kůň dostatečně fit a má rád svou práci, můžete si zasoutěžit téměř každý víkend. Teoreticky to dává jezdci a koni šanci získat zkušenosti poměrně rychle.
  
• Požadované dovednosti
  Práce na jízdárně je pro parkurového jezdce stejně důležitá jako procvičování skoků. Má-li kůň úspěšně skákat, musí ovládat vyvážený, energický a vysoký cval. Ať skáčete cokoliv, pravděpodobnost, že skočíte čistě a bezpečně závisí především na nájezdu na překážku. Kůň musí být schopen zvládnout obraty a otočky a neustále zachovávat kmih a rovnováhu, proto musí být pružný a reagovat na pomůcky.
  
  Kolik tréninku absolvujete závisí na tom, co vyhovuje vašemu koni. Přirozeně pečliví koně by neměli příliš často skákat, jen tolik, aby si udrželi správný tonus svalů. Kůň, který potřebuje zdokonalit techniku, by měl skákat tři- až čtyřikrát týdně.
  Cvičné skákání jen málokdy obsahuje skákání přes velké překážky. Zaměřuje se na zdokonalování techniky a schopnosti zkrátit krok a při odrazu skrčit přední nohy co nejvíce pod tělo. Kůň může nohy také natáhnout, což ho podněcuje k protažení celého těla a prodloužení kroku a skoku.
  
  Kavalety lze upevnit na překážku nebo na zem tak, aby to podněcovalo koně skákat přímo. Mnoho koní má skol se otáčet k jedné nebo druhé straně. Skákání přes mříže vám také umožňuje soustředit se na zdokonalení sedu a rovnováhy.
  Schopnost prodloužit nebo zkrátit krok koně a rychle reagovat, když kůň skáče kombinaci jiným způsobem, než jste si naplánovali, patří mezi základní výbavu úspěšného parkurového jezdce. Někteří jezdci mají přirozený cit pro krok koně, to znamená, že jakmile dopadnou za jednou překážkou, jsou schopni odhadnout, zda musí změnit délku kroku koně, aby se dostali k následující překážce ve správném okamžiku. Ti, kteří se s tímto darem nenarodili, si mohou tento cit vypěstovat ježděním různých vzdáleností mezi překážkami v domácích podmínkách a naučit se odhadnout chod, jímž potřebují najet na první překážku, aby se vešli do požadovaného počtu kroků dělících obě překážky.
  
  Mezi nejdůležitější vlastnosti, které by měl jezdec mít, patří trpělivost, chladná hlava a jistota - máte-li všechny tři, pak zajisté uspějete v libovolném sportu, který si zvolíte.
  
• Požadované vybavení
  Chcete-li zdokonalit své skokanské dovednosti, musíte mít přístup alespoň ke čtyřem sadám parkurových překážek a kavalet. Kromě toho potřebujete přiměřeně rovný terén, na němž budete jezdit, což může být travnatý výběh nebo vnější či vnitřní jízdárna s povrchem pro libovolné povětrnostní podmínky. Kůň potřebuje své běžné sedlo a uzdečku a měl by mít ochranné kamaše. Většina parkurových jezdců používá vepředu otevřené kamaše na předních nohou, aby byla chráněna šlacha, ale kůň při kontaktu s překážkou ucítí náraz, a vzadu krátké nártní kamaše. Na závody budete potřebovat pantalóny nebo rajtky s odpovídajícími jezdeckými botami a jezdecké nebo přehlídkové sako. Pod ním se nosí košile a vázanka nebo šátek.
  
  Zatímco téměř kteréhokoliv koně přesvědčíte, aby přeskočili parkurové překážky, jakmile se překážky zvýší, potřebujete koně atletického a vyváženého. Je mnoho koní, kteří projedou trasu a zanechají za sebou spadané překážky, aniž by je tato skutečnost vyvedla z míry. Koně můžete lecčemu naučit, ale na konci dne musí chtít překonat nejvyšší překážku.
  

V parkuru existuje několik stupňů obtížnosti. Od nejlehčího ZM, po nejtěžší TT. Každý stupeň má danou výšku překážek, přes které kůň skáče. V tomto stupni může být překážka nanejvýš o 10 cm vyšší než je požadovaná výška stupně obtížnosti. Např. v stupni L může být překážka nanejvýš 130 cm (120+10 cm).

Zde je přehled všech stupňů obtížnosti:

Když se stane, že kůň překážku nepřeskočí nebo odmítne poslouchat jezdce, dostává trestné body nebo je vyloučen. Samozřejmě na tyto penelizace jsou tabulky. Jelikož stupnic penalizací je více, následující přehled je podle stupnice A:

shození, poboření překážky nebo dotyk končetiny koně vodního příkopu = 4 trestné body
1. odmítnutí poslušnosti = 3 trestné body
2. odmítnutí poslušnosti = 6 trestné body
3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo obou = vyloučení
překročení časového limitu za každou započatou vteřinu = 1 trestného bodu, při rozeskakování = 1 trestný bod

Podle stupnice C, která se používá na většině světových soutěžích v parkuru:

shození, poboření překážky nebo dotyk končetiny koně vodního příkopu = 4 trestné body
1. odmítnutí poslušnosti = 4 trestné body
2. odmítnutí poslušnosti = 4 trestné body
3. odmítnutí poslušnosti, pád jezdce nebo koně = vyloučení

V parkurovém skákání se požívají různé druhy překážek. Existují dva základní druhy překážek: kolmé skoky a oxery.

Tady najdete video(Skoky ZZVJ)